Zásadním a vlastně jediným rozdílem způsobeným přijetím změny Z1 oproti předchozímu stavu je vykázání teplotního faktoru jakožto veličiny charakterizující povrchovou teplotu stavebních konstrukcí z normativních a tedy požadovaných hodnot do oblasti hodnot pouze doporučených a tudíž nevymahatelných.
Vzhledem k tomu, že ke slovu opět přichází zimní období, téma kondenzace vlhkosti na vnitřním povrchu stavebních konstrukcí opět nabývá na aktuálnosti.
Fakticky se nemění nic, technicky se proces zjednání nápravy kondenzace na vnitřním povrchu prodlužuje. Důvodem trapného lobbingu bylo zřejmě to, aby bylo možno vyrábět bez splnění poměrně přísných normových požadavků zajišťujících jasný tepelně technický standard výrobků. Že je to proti zájmům zákazníka - to je podružné.
Nicméně fakticky se nic nemění z toho důvodu, že stále platí vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby. V té se kromě jiného v § 8 a § 10 uvádí požadavky na zdravotní nezávadnost výrobků. Mezi zdravotně nezávadné se nedají zařadit ty výrobky, na jejichž povrchu se tvoří plísně. Pokud má nějaký výrobek tak špatné tepelně technické vlastnosti, že na jeho povrchu při normových okrajových podmínkách kondenzuje vlhkost, bude tam plíseň vznikat.
Tím se ale výrobek nebo součást stavby stává nevyhovující z hlediska zmíněné vyhlášky. Takže se celá situace dostává obloukem opět do výchozího stavu nevyhovujícího výrobku, bude-li příkladně kondenzace probíhat přímo na okně.
Bude jistě zajímavé sledovat, zda tlaku lobbistů podlehne též znění vyhlášky č. 268/2009 Sb. Zde by však byla na místě patřičná obrana, neboť by se jednalo o přímé ohrožení zdraví obyvatel posvěcené státním orgánem - vládou ČR. Což se, doufejme, nestane.
Rosení oken, příčinám a doporučením se věnuje obsáhlejší článek na www.inkapo.cz.
