Je hodnotou, která charakterizuje tepelně technické vlastnosti všech stavebních konstrukcí budovy tvořících její obálku. To znamená všech částí budovy, které vnitřek budovy oddělují od exteriéru.
Průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy Uem [W/(m2.K)] se vypočítá z rovnice:
Uem = HT / A [W/(m2.K)]
kde
HT ... je měrná ztráta prostupem tepla [W/K] podle ČSN EN ISO 13 789
A...je celková teplosměnná plocha obálky budovy [m2]
Průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy nebo vytápěné zóny musí splnit podmínku:
Uem ≤ Uem,N
kde
Uem,N ... je požadovaná hodnota průměrného součinitele prostupu tepla obálky budovy [W/(m2.K)].
Požadovaná hodnota Uem,N se stanovuje výpočtem metodou referenční budovy. V podstatě to znamená, že se spočte průměrný součinitel prostupu tepla obálky referenční budovy Uem,N,20 podle vztahu:
Uem,N,20 = Σ(UNj.Aj.bj)/ΣAj + 0,02 [W/(m2.K)]
Takto spočtená hodnota se zavádí jako normou požadovaná pro návrhovou teplotu interiéru θi v rozmezí 18°C - 22°C.
Je-li návrhová vnitřní teplota θi mimo výše uvedený interval, spočte se hodnota průměrného součinitele prostupu tepla obálky budovy podle vztahu:
Uem,N = Uem,N,20 . e1 [W/(m2.K)]
kde
e1 ... je součinitel typu budovy dle ČSN 73 0540-2:2011
Požadovaná hodnota průměrného součinitele prostupu tepla obálky budovy je nejvýše rovna příslušné tabulkové hodnotě. Tyto tabulkové hodnoty jsou stanoveny v ČSN 73 0540-2:2011. Důležitou roli hraje tzv. faktor tvaru budovy - viz např. zde.
Požadovaná hodnota stanovená metodou referenční budovy odpovídá klasifikační třídě C dle výše uvedené ČSN. Jednoduše řečeno - má-li budova všechny části obálky právě takové, že splňují normou požadované součinitele prostupu tepla U [W/(m2.K)], pak je tato budova přesně na hranici mezi klasifikační třídou C a D, ale požadavek normy je ještě splněn.
V ČSN 73 0540--2 jsou uvedeny též doporučené hodnoty průměrného součinitele prostupu tepla obálky budovy Uem,rec. Pro tuto veličinu platí vztah:
Uem,rec = 0,75 . Uem,N [W/(m2.K)]
Doporučená hodnota v podstatě znamená, že budova takto postavená bude mít všechny části obálky na úrovni doporučených hodnot součinitele prostupu tepla nebo některá z částí bude výrazně lepší než ostatní, které budou postaveny z materiálů horších vlastností.
Vždy je lepší volit takové řešení, u kterého budou jednotlivé části víceméně vyváženy. V normě je výslovně uvedeno, že použití doporučených hodnot se uplatní tam, kde tomu nebrání technické ani ekonomické překážky.
Hodnoty doporučeného průměrného prostupu tepla obálky pro pasívní budovy jsou v současné ČSN uvedeny jako informativní ve formě přílohy.
Referenční budova je stručně řečeno identická budova, jaká se ve skutečném případě hodnotí, ale s tím rozdílem, že všechny plochy obálky této budovy mají takový součinitele prostupu tepla, které jsou právě rovny normou požadované hodnotě. Platnou normou pro to je nyní ČSN 73 0540-2:2011 vetně Změny z dubna 2012.
Pokud se hodnotí významně prosklená budova, u které je plocha průsvitných částí obálky vyšší než 50% celkové plochy obálky, uvažuje se do výpočtu těchto průsvitných ploch jen 50%, zbytek se hodnotí jako konstrukce neprůsvitná.
Důvodem je to, že normou požadovaný součinitel prostupu tepla průsvitných ploch (okna, dveře prosklené části LOP) je výrazně méně přísný, než je tomu u konstrukcí neprůsvitných. Snahou normového ustanovení tedy je buď omezit stavbu plně prosklených budov nebo zavést taková opatření, aby ostatní neprůsvitné části obálky kompenzovaly úniky tepal konstrukcemi průsvitnými.